Listopad 2010

Má mě rád...nemá mě rád...

23. listopadu 2010 v 16:34 každodenní smog
Začalo to jeden pátek.Asi měsíc zpátky.

Stačilo pár vtipnejch šklebů, abych si uvědomila že existuje .
Stačilo pár štouchnutí, abych si uvědomila, že je fajn.
Stačilo trochu pozornosti, (kterou dává skoro všem holkám-grrr!), abych se v neděli těšila na pondělí, až ho uvidim.

PROČ... se chová k většině holek mile takže nemůžu poznat, jestli jsem u něj něco extra.
PROČ... vždycky když na mě promluví se mi zasekne jazyk a nemůžu ze sebe vymáčknout nic normálního.
PROČ... mam tu chorobu, že mě nejlepší věci napadnou až potom.
PROČ ...nemůžu mít věštecký schopnosti a vyvěštit si co si mně myslí.
PROČ...

zvláštní...ještě nedávno jsem si řikala, že bych nermohla nikdy zamilovat do kluka ze třídy... přišlo mi to tak...divný...možná dětinský...

a teď...?

Jednou mam pocit že je vše na tý nejlepší cestě a druhej den si mě sotva všimne...

A vždycky když se nějak ocitnu vedle něj a on se o mě otře třeba ramenem, mam strach, aby se mi neroztrh' hrudník, jak mi poskočí srdce. Fakt to ouplně cejtim.

A PROČ bych se mu vlastně měla líbit zrovna já? On je tak vtipnej a chytrej a fajn a vůbec... a já? Když jsem s ním v jedný místnosti nedokážu bejt vtipná. Když s ním mluvim tak ne, za nic na světe. V mozku prázdno a na rtech stoprocentně debilní úsměv.

A pak ho vidim jak se směje s jinejma holkama a.... asi žárlim.

Pro Tebe

17. listopadu 2010 v 9:46 pokusy o verše;-)
Tvoje vlasy, tvoje oči, tvoje rty
jo, tohle jseš celej ty
cítím tvoje teplo, chci tě obejmout
potopit se do hlubin a pak se znova nadechnout.

strach mi ale brání
tělo srdce chrání
před puknutím žalem
rozskočilo se mi málem

Co když mě odmítneš a nebudeš mě chtít
ponížíš mě a necháš mě navždy odejít
copak bych se mohla do tvých očí ještě dívat
ve svem srdci slyšela bych smutnou píseň zpívat

do tvých krásných modrých očí
hlava se mi z nich už točí
podívej se na to nebe
vidíš tam mě vedle sebe

kolem nás jsou orchideje
pojď, někm spolu odjedeme
kéž bych já se odvážila takhle ti to říct
možná bys mě pochopil o něco málo víc

Možná že jsem srab a možná se tě bojim
na tohle ti moje lásko prostě neodpovim
kdybych jenom věděla jak tohleto ti říct
zařvala bych to na tebe hned a z plných plic

vím, že tohleto jsou asi hloupý kecy
ale já si připadám jako tygr v kleci
chci aby jsi věděl, že mám tě hrozně ráda
nechci ale ztratit v tobě super kamaráda

tak jenom jestli budeš tohle vůbec někdy číst
chci abys mě pochopil, moh do mý hlavy vlízt
možná že už bude pozdě, možná bude všechno pryč
Tak jenom abys věděl, že měl jsi k mýmu srdci klč.

Bez přátel? Nelze!

13. listopadu 2010 v 20:03 téma týdne
Nedávno na  hodině ajiny když jsme zrovna probírali, jak se řekne anglicky ostrov a jiné přírodní útvary:D náš drahý učitel řekl citát: (samozřejmě anglicky, k čemuž musel přidat překlad a výklad)

-"Nikdo nemůže být ostrovem"- Tak nějak to bylo.Nevím, kdo to řek, ale je to chytrý.

Nikdo nemůže žít sám, odloučen od ostatních.

Bez přátel.

Nenávidim ten pocit, když jsem doma, eventuelně se eště rafnu s mámou a nemam se komu vyřvat na rameně.

To pak sedávám dlouho do noci na balkoně, nikým neviděná, neslyšená, nepozorovaná.Schovaná za závojem tmy.Poslouchám rozhovory lidí, kteří se na křižovatce u našeho domu potkávají nebo naopak rozcházejí.

Myslím si, že přátelství je dokonce víc než láska.Jo, láska je sice fajn, aspon ze začátku. Ale pak si třeba přestanete rozumět, případně se někdo z vás zamiluje do někoho jinyho.

Zato na přátele prostě tolik nežárlíte. Přátel může mít každej tolik, kolik je libo. To, že jste včera vašeho kámoše viděli s jinym jeho kámošem ještě není vůbec důvod obviňovat ho ze zrady nebo podvádění:D

suma sumárum bez přátel to prostě nejde.  Ale jak vypadá opravdový nejlepší přítel? Myslím že to nemusí být stoprocentně dokonalý člověk. Ale měl by se k vám chovat slušně, ale zase ne odtažitě. No  víte jak to myslim ne...prostě neměl by vás ponižovat a tak, ale zas by ste si měli navzájem věřit, vědět, že se můžete tomu druhýmu klidně svěřit s čímkoli a on to hned druhý den nerozkecá po celym městě.  A je toho asi hodně co by měl mít nejlepší přítel...

Ale každej asi sám nejlíp ví co od nej kámoše očekává.

nestíhám!!!

3. listopadu 2010 v 20:49 každodenní smog
Původně jsem chtěla psát článek o mých narozkách. Respektive o tom, jak si na mě nikdo z těch, s kým se vidím každý den, známe se odmalička a nazývám je nej kamošema,nevzpomněl. Skoro ani já jsem ouplně zapomněla že mam narozky, ptz jsme to doma oslavili uz v sobotu spolu s tatovejma narozkama.Na facebooku jsem ale měla asi 15 gratulací:D Něco jako "všecko nejkyyy" my tam napsali i lidi, se kterejma se sotva pozdravim na ulici. jenže na fb to prostě patří k image.Ale jo, musim uznat že to potěší i tak xD.

Ale o tom se ted nechci rozepisovat, protože nestíhám. Vůbec nic. Jsem ráda, že jsem si vůbec vymáčka minutku na blog. Dneska odpolko jsem zjistila, že nám říďa (učí nás na zemák) poslal na mejl asi dvacet stránek povrchu Evropy, co se máme do zejtřka naučit. A to se do toho eště nepočítá to, co máme v sešitu. Děs a běs.

A eště aby toho nebylo nááhodou málo musim mit dneska tu přiblblou hudebku!!!! Kdybych měla aspoň nějakýho fešnýho mladýho učitele, ale já mam plešatýho čtyřicetiletýho, abnormálně kostnatýho, věčně zmrzlýho a nemocnýho cvoka.Už se těšim až z tý "debky" vypadnu.- Navždycky!

takže vážení já končím, jelikož zemák není moje silná stránka. Nééé mě se do toho fakt nechce:( Takže raz, dva tři...pustit muziku a jdu se drtit. Fakt jdu na to! na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí... A pak co nejdřív hupky šupky do mé krásné milované postýlky:D

černý náramek s fialovyma kytičkama

2. listopadu 2010 v 19:13 korálkování
tenhle náramek je úplně obyčejnej. Jen pár obyč. kytiček. Je jednoduchej, ale mě se líbí. Kámoška ho dostala k narozkám.

naramek


naram na ruce

narameek

Chtít či nechtít být dospělým?

2. listopadu 2010 v 18:43 téma týdne
Dospělost? Co je to vlastně dospělost? Je to jen číslo 18 a víc, pojem co nic neznamená?Znamená to mít řidičák, chodit si domů v kolik chceš a nebo to má i své stinné stránky? Svoje problémy? Určitě, možná že to nebude tak příjemný...bejt dospělá. Pamatuju si, jak jsem se jako malá těšila až budu velká. Všechno jsem si to tak hezky představovala. A už ve třech letech jsem si připadala hrozně velká. Zlobila jsem se, když cizí paní na ulici pozdravila mamku dobrý den a mě ahoj :D

a ted...jsem už dospělá? Kdy je vlastně člověk dospělej? Někdy si připadám strašně velká, hrozně zodpovědná. Mám pocit, že všechny problémy klíďo v pohodě vyřeším, se vším se s elegancí poperu, všechno mám pod kontrolou. A pak mi někdo podrazí nohy a já zas řvu jako ta malá holčička, co brečí, když jí vzali gumovou kačenku.

Když se mi nechce třeba učit se, máma řekne, že už jsem skoro dospělá a ať se mažu drtit. Ale když chci někde bejt dlouho do noci, řekne, že na to jsem jestě moc malá. Tak jaká vlastně jsem? Malá nebo velká?

Většina dospělejch je někdy fakt strašně nudnejch. Přijdou domů, jsou nevrlí. Když si vymyslíte něco fakt praštěnýho, řeknou vám, že to je blbost a že na takový nesmysly nemaj čas. Nejsou vůbec podnikaví. Odmítaj experimentovat.nemají fantazii

Mají zodpovědnost-jo, to bude ono! Když se něco rozbije nebo zničí, někdo se zraní, je to na nich. Kdo bude nahrazovat škody? Samozřejmě že oni. Proto se od všech "dobrodružnejch" akciček držej radši stranou.

No takže sečteno a pdtrženo: myslím si, že je lepší být dítětem. Jo, je fajn, mít svůj názor, nebát se ho říct, chovat se rozumně a zodpovědně, ale přece jen... řekla bych, že dospělost má víc záporů než kladů.. ;-)