Prosinec 2010

Jen lampa vidí co je za zdí

27. prosince 2010 v 19:48 pohledem přes objektiv
Tyhle fotky jsem vyfotila též na dnešní procházce, ale měla jsem pocit, že by se měly šoupnout do samostatného článku. Tak tu jsou:


vn
Jen lampa vidí, co se skrývá za vysokou zdí.
Ale chce vidět ještě víc a tak se naklání a zvědavě nakukuje tam, kam my nevidíme a nikomu ani muk, co tam spatřila.

lampa


hgk
vbnv
5




co tma nepohltila

27. prosince 2010 v 19:03 pohledem přes objektiv
vážně jsem se ven vyhrabala. Do uší si pustila tichou muziku a bezmyšlenkovitě jsem se toulala, kam mě nohy zanesly. Něco jsem vyfotila. Mě se to docela líbí. Snad nejsem sama ;-)


cestou i necestou...kam ta cesta do neznáma asi vede?
cesta

ze tmy
roste ze tmy do krásy
do krásy




















































srdce sněhové
srdíčko jen pro Tebe ♥ :D

fdg
njhj














stroom
tuhle fotku jsem musela trochu počítačově upravit, jelikož byla moc tmavá a skoro nic na ní nebylo vidět. Ale myslím, že výsledný efekt je docela ucházející ne?

lampa v korun
lampa v korunách

Znuděná, bez vánoční atmosféry, bez inspirace

27. prosince 2010 v 16:20 každodenní smog
To byly zas jednou vánoce... ani mi nepřijde že nějaký vůbec byly. Ani když jsem seděla pod stromečkem a rozbalovala ty stupidní dárky, jsem neměla takovou tu pravou vánoční náladu. Taky vám ty vánoce letos přišly takový nevánoční, nepoetický? Nebo je to jen tím, že jsem starší a už mě ty vánoce zkrátka tak neberou jako dřív? Ale i když se to každej rok opakuje a jsou prakticky furt stejný, neměli by něco dát i dospělejm? Letos se ve vzduchu vůbec neválela takováta vánoční atmosféra, vánoční těšení a očekávání.

Když už jsme u toho očekávání, vzhledem k tomu,že jsem pod stromečkem našla asi tři věci do vejbavy, moji rodiče asi žijou v utvrzelých představách, že se budu brzo vdávat či co. A já nějak nemám to srdce, chuť ani sílu jim vysvětlovat, že opačné pohlaví o mě sotva ví a když už tak maximálně jako o té chytré, co má dobrý známky a od který se dá opsat úkol a ne jako o té hezké milé, vtipné a přitažlivé. Ale jo, pravda, času dost. Jenže by si tyhlety "milý" dárečky mohli nechat na někdy jindy.

No dnes toho už radši nechám, nějak to nemá šťávu. Aspoň z toho mám takovej pocit. Nějak nemám inspiraci na psaní. nemám inspiraci na nic. Jsem sama doma a nevim do čeho rejpnout. Teď bych potřebovala vyrazit s někým ven a užít si hromadu srandy. Jentak se poflakovat venku a vzájemně se popichovat. Jenže jaksi momentálně není s kým. tak se asi budu muset spokojit jen sama se sebou.

Za chvíli se bude stmívat, máma se vrátí kolem půl osmé, takže asi půjdu na chvilku ven. Kdyby byla doma, měla by kecy , ale takhle to vůbec nezjistí. třeba mě napadne nějaký tajemný téma na povídku. V hlavě mám spoustu nápadů, ale všechny jsou takový nedodělaný, bez myšlenky. Možná bych sem časem mohla nějakou povídku hodit, ale nějak mě nebaví psát dlouho na pc. Tak třeba časem. Teď jsem poslala za školu dvě povídky do nějakejch literárních soutěží, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

užívejte si prázdniny líp než já :D báj báj

Nejsi král

26. prosince 2010 v 18:11 pokusy o verše;-)
tohle jsem někde vyhrabala... psala jsem to před měsícema, je to asi moje první básnička, která alespoň za něco malilinko stojí. ale nic moc to není. Však posuďte sami ;-) :

Chtěl bys černý den a bílou noc
chtěl bys suchou vodu v tůni
vím, že nepřijdeš mi na pomoc
už necítíš tu vůni

chtěl bys vánoce v létě
chtěl bys červený sníh
chtěl by sis žít jak ve vatě
nechceš však žít v představách mých

chtěl bys hořký cukr a sladkou sůl
chtěl bys měsíce dva a slunce půl
chtěl bys nešťastné štěstí a veselou smůlu
chtěl bys mnoho těch zvěstí a nádhernou zrůdu

chtěl bys bílé vrány a černé ovce
chtěl bys, aby voda tekla do kopce
chtěl bys nebe bez mraků
chtěl bys spoustu zázraků

chtěl bys modrou krev
chtěl bys všechno hned
chceš být silný jako lev
proměnit všechno v led

chtěl by ses zbavit lidí zlých
chtěl bys mě mít podle představ svých
jenže já nejsem loutka na hraní
tak sbal si kufr a vypadni

nejsem tvůj oddaný sluha
ani ponížený otrok
nad tvou sobeckostí pláče i duha
snad potkáme se za rok

vím, že každej svý chyby má
i to, že měls mě asi rád
ale takhle to už nejde dál
už nemůžeš být král

tys mě vždycky rád spoutával
a svobodu mi brával
nechtěls slyšet moje názory
a s chutí jsi mi dělal naschvály

Chtěl bys černý den a bílou noc
chtěl bys toho hrozně moc
jenže nejsi tvorstva pán
a proto ti sbohem dám.

Padlý anděl

23. prosince 2010 v 17:24 pokusy o verše;-)
Viděla jsem anděla, anděla v dálce
křídla mu usekli, vedli ho na oprátce
černí andělé svrhli ho z oblohy
na tváři se jim usadil úsměv neblahý

peří se sypalo na zem z výšky
v slunci se třpytilo jak bezcenné plíšky
Byl krásný jako měsíční svit
a přesto prázdný i když čišel z něj klid

Párkrát do něj kopli a šaty z něj strhali
odletěli a v sněhu ho mrznout nechali

Z ran na zádech silně krvácel
než se k zemi skácel
lehce se zapotácel

padá k zemi stále níž
ledová zem je čím dál blíž
rudá krev barví sníh bělostný
tenhle anděl už je nezvěstný.

Pan Optimismus - lék na bolest

22. prosince 2010 v 14:17 téma týdne
každej má nějakou tu bolístku. Někoho trápí spory v rodině, někoho zrada kamaráda, někoho nešťastná láska, neúspěch, chudoba, obyčejné chmury a špatná nálada, ...

Někoho dušička bolí víc, někoho míň. Ale každej když si prožívá trápení, vidí to svoje jako to nejhorší, nejbolestivější.

Někdy přijdu domů a mám náladu takříkajíc pod psa. Spíš pod dva psy, řekla bych. Na nic se netěším, nic se mi nechce, nic mě nebaví, všechno vidím černě. Někdy úplně bezdůvodně.

Ale přitom vím, že jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř. Někoho doma týraj rodiče, šikanujou spolužáci, dalšímu třeba někdo umřel,... a já se tu rozčiluju po hádce s mámou, která byla vlastně v právu, protože jsem na ni byla drzá atd...

A je strašný, když slyším, kolik lidí si bere život, vraždí se, týrá, znásilňuje,... A já s tím nemůžu nic dělat. Vůbec nic. Svět je hnusnej. Svět není fér , ale to taky nikdo nesliboval. Myslím, že když už tu jsme, měli bychom se snažit bojovat.
A každá bolest jednou přebolí. člověk nemůže být stále štastnej, ale ani bolest nemůže nikdy trvat věčně. Třeba se nám vrátí smutná vzpomínka na někoho, kdo tu už není, ale bude to už jen  minulost a přijdou další lidé, se kterýma nám bude fajn a který budem milovat. Samozřejmě by nebylo fér úplně zapomenout na ty, co jsme ztratili, ale co se stalo, stalo se a život jde dál. Musíme se stím nějak porvat. A myslím, že nejlepším lékem na vše je optimismus.

Vždycky budou dny, ve kterých bychom nejradši požrali všechny lidi na světě, ale taky dny , kdy máme chuť tancovat uprostřed náměstí a objímat cizí lidi na potkání.

Ale i když jsme na dně a máme pocit, že karta se už nikdy neobrátí a slunce už nikdy nevyjde, myslím, že nemáme právo hned si řezat žíly. Ublížili bychom tím dalším x lidem a to nemá cenu. Třeba právě zítra budem šťastní, že jsme si ty žíly nepodfikali. Třeba zrovna zítra zažijeme něco úžasného.

Není lepší těšit se na zítřek jako na další díl oblíbeného televizního seriálu? čekat, s čím přijde a když zrovna na nás nebude štěstí, co třeba udělat radost někomu jinému? Milým slovem, úsměvem,... někdy je to těžké, ale třeba by to udělalo radost i nám, nejen ostatním.

Doufám, že tenhle článek nevyzněl jako klišé. Jen jsem chtěla říct, že nikdy není tak špatně aby nemohlo být ještě hůř a že bychom neměli ztrácet naději.

Přeju dostatek optimismu ;-)

vánoční dárečky

20. prosince 2010 v 19:41 každodenní smog
Včera jsem byla nakupovat vánoční dárky. Mám z toho docela radost. Jsem ráda, že jsem nebyla sama, to mě nikdy nebaví a nevím co mám kupovat, jestli se to bude líbit a tak.Ale ve třech jde všechno líp, alespoň se mám s kým poradit . Kdybych nebyla s P. a T. , asi bych vůbec nevlezla do těch krámů, co jsme prolezli a nenarazila na dárky, které jsem koupila. Myslím, že jsem koupila pěkné dárky a snad se budou i líbit.

Babičce a dědovi jsem koupila takové obyčejné lahvičky vhodné třeba na koření nebo bylinky. barvičkama na sklo je nějak ozdobím. Už se na tom pracuje. Na topení mi už schnou tulipány a ještě musím vymyslet, co namaluju na tu druhou lahvičku pro dědu. Asi to bude něco abstraktního.

Nějaké dárky už mám zabalené, zbytek dobalím asi zítra nebo ve středu, až mi uschnou ty lahvičky. A pak se už můžu těšit na Ježíška :D .



Zatím ještě nehotové dílo
Tulipány přijdou nalepit na tu lahvičku:

lahvička
tulip

Co se změnilo?!

18. prosince 2010 v 21:50 každodenní smog
Ráno jsem byla venku.Brodila jsem se sněhem a bořila se do něj nad kotníky a přemejšlela jsem. Ráda bych napsala, že jsem přemejšlela tak nějak o všem, jak jsem to dřív vždycky ráda dělávala, když jsem se sama jentak loudala venku, ale já zas přemejšlela o něm. Poslední dobou se nějak nemůžu soustředit na nic jinýho. Trochu mě to štve, protože pro něj asi stejně nic neznamenám a já se kvůli němu akorát trápím.

Ještě před dvěma dny jsem se netrápila. Vyžila jsem z každýho jeho úsměvu a šťouchnutí a bylo mi blaze. Ale najednou se něco změnilo, A já vůbec nevim co, jestli za to můžu já nebo ne... Najednou se choval úplně jinak. Ještě ve čtvrtek byl uplně normální, ale v pátek byl...takovej divnej...jinej než dřív...teda vlastně stejnej, ale ke mně se choval jinak. Tak nějak odtažitě.

A já nevím co si mám o tom všem myslet. Nejradši bych všechno hodila za hlavu, zapomněla na něj, vůbec si ho nevšímala, nemyslela na něj. Stejně to s ním nemá žádnou cenu. Každej jsme úplně jinej. Ještě včera jsem měla dost jinejch povinností a moc jsem na něj nemyslela, ale dnes na tý procházce mi zas vlez do hlavy.

Rozum mi říká, že je to idiot, prožranej všema červama skrz naskrz, skoro v každým průšvihu jede aspoň v pozadí ( až na výjimky, který pak na něj bohužel některý lidi snažej taky svíst), ale srdce si tvrdohlavě vede svou.

A já se tak strašně chci dozvědět, co se mu stalo, CO se změnilo!!!

Začátek konce

18. prosince 2010 v 21:05 pokusy o verše;-)
Vzpomeň si na tvůj začátek
tvoje první cigareta, tvůj první fet
chtěl bys to vrátit nazpátek
kdo by to do tebe řek

blbá parta, vyhulený kámoši
a jedem z kopce dál
potřeboval bys vytahat za uši
nedošlo ti co ti ten fet vzal

už nejsme svoji vlastní páni
tvůj život říděj drogy
a co jsme měli už není k mání
za fetem mířej tvoje kroky

všechny tvoje sny a přání
tebe už nic nezachrání
podsvětí ti v dobru brání
marně prosíš slitování

první prochlastaná noc, ráno je ti k blití
tvoje tělo se do záhuby turbo tempem řítí
zdrháš před svým svědomím, jednou tě ale chytí
marně ti všichni říkaj: "Nech už toho pití!"

ozdoby na stromeček

18. prosince 2010 v 16:25 korálkování
Blíží se nám vánoce a já jsem zkusila vyrobit pár ozdob na stromeček.
Tady jsou:

koralky hvezdy

Myslela jsem, že jí můžu věřit...zatraceně

16. prosince 2010 v 18:50 každodenní smog
Ona, ta kterou jsem si poslední dobou docela oblíbila. S ní jsem prožila bezvadný tábor před rokem. Letos už to bylo slabší, ale myslela jsem si, že je to jen tím, že má vedle sebe D. , která ji strhává ke své škodolibosti. Pak jsme spolu jely na jednu víkendovou akci, kde nebyla d. a skvěle jsme si pokecaly. Možná jsme kecaly až moc. Vytáhla ze mě, kdo se mi líbí (že jsem do něj úplně blázen to se mi podařilo zatajit) . Ona mi taky řekla, kdo se jí líbí, ale já ho neznám, takže mi to je na nic.

Měla jsem ji docela ráda, není s ní nuda a myslela jsem, že jí snad můžu i věřit. Že snad není jako ostatní drbny. Jenže myslet znamená houby vědět a ona moji domněnku samozřejmě nepotvrdila. Dnes jsem ji potkala na chodbě. Byla s D. a možná ještě s nějakou holkou, to moc dobře nevím, protože jsem chtěla co nejrychleji zmizet. Jízlivost z ní přímo sršela. A D. už samozřejmě taky všechno ví.

Ale ať si to ví třeba celej svět.Tak se mi líbí...no aco...třeba ho i miluju...NO A CO? Každej někoho miluje. Ale mě je strašně líto, že jsem jí věřila a ona si to nezasloužila. Teď si připadám jako ta nejubožejší ubohá nicka, kterou může každej ponižovat. I když ubohý bylo to, co udělala ona. Ale jako debil si připadám já, ne ona.

Rampouchy na lampě

15. prosince 2010 v 16:55 pohledem přes objektiv
Chtěla jsem původně vyfotit nějakou městskou zimní krajinku, ale už je tma a foťák to nějak nebere a tak jsem vyfotila alespoň zblízka pouliční lampu obrostlou rampouchy.

lapma






ds
33

K vánocům si přeju klid

14. prosince 2010 v 17:40 téma týdne
stromek na vánoce

Pod stromeček si nepřeju nic extra. Stejně se mi to nesplní. Když jsem byla malá, asi tři roky jsem pravidelně psala ježíškovi dopis, ve kterém jsem ho úmorně prosila o psa. Nikdy jsem ho nedostala. (mimochodem pes by se taky asi těžko balil do balicho papíru že :D) Později jsem o čtyřnohého kamaráda usilovat přestala a začala si přát normálnější věci. Většinu jsem většinou nedostala, protože Ježíšek věci, které jsem chtěla nesehnal.

Ale možná že jsem i ráda, že jsem nikdy nedostala všechno, co jsem chtěla. třeba by pak ze mě vyrostl rozmazlený fracek, co je zvyklý dostat všechno a hned. A o to vážně nestojím.

Když jsem byla malá, na vánoce jsem se nehorázně těšívala( to asi snad každý dítě , ne?) teď bych se bez nich asi i klidně obešla, ale že bych je zrovna nenáviděla jako někteří lidi, to ne. Ale už mi tak nejde o ty dárky. Dřív jsem byla celá natěšená, co mi Ježula nadělí a pak jsem byla smutná, když kamarádi ve škole vyprávěli, jak našli pod stromečkem super dárky. Já dostávala vždycky jen spoďáry, punčocháče ( časem už ne, protože jsem je stejnak odmítala nosit) , nějakou encyklopedii ( většinou mi babička vybrala nějakou určenou pro děti o pár let mladší, takže mi byla k prdu) a další praktický věci, který mě zrovna nějak nebraly.

Teď už mám ale pocit, že jsem se smířila s osudem. Stejně ani nějak nevím, co bych si měla přát. Na hadříky a různý takový věcičky nemaj rodiče vkus a  takovýty obyč. věci, co potřebuju nebo chci , si můžu koupit.

Ale člověka  potěší vůbec, to že si někdo dá tu práci  něco mu dát. Sama vím jaký to je vymejšlet vánoční dárky. Fakt nesnášim předvánoční nákupy.
Těším se spíš na rodinnou pohodu a na to, že si snad o vánočních prázdninách užiju trochu klidu.


Bloumání o nesmrtelnosti chrousta

14. prosince 2010 v 17:07 pokusy o verše;-)
Našla jsem čtyřlístek pro radost
radosti však pořád nemám dost
sleduju psa jak kouše kost
to je mi ale troufalost !

Přes řeku vede dlouhý most
na dveře klepe cizí host
Jaká je naše minulost?
život je naše závislost

K čemu je dobrá žárlivost
na kom si mám vylít svou zlost?
Jakou cenu má poctivost?
Lež je naše upřímnost.

obdivovat, ale nekopírovat!

9. prosince 2010 v 16:24 téma týdne
téma týdne: můj vzor. Co bych asi tak napsala o svém vzoru. A mám vůbec nějaký vzor?

Občas potkám člověka, kterej je milej, vtipnej, příjemnej, sympatickej,... a řikam si : Taková bych taky chtěla být. Ale potkám ho za rok a už je úplně jinej. A nebo ho poznám blíž..a už není tak milej jako na první zdání...Každej má svý chyby.

A celebrity jako vzor? Oblíkat se jako celebrity mít vyvěšený všude jejich plakáty, nechat si obarvit vlasy na růžovo jen proto, že se to líbí mý oblíbený celebritě...Z toho se mi zvedá žaludek... Každej by měl mít svůj vlastní styl a ne kopčit vystajlovaný hvězdičky z televizních obrazovek.

Každej je originální, pokud chce, pokud je sám sebou. každej je jinej. Má jiný chování, jiný vystupování, prostě lidi jsou různý.jaký by to bylo, kdyby se všichni navzájem kopírovali? Někdo by si nenašel nelpšího kámoše, se kterým se doplňuje právě proto že jsou každej jinej. nenašel by ho, protože všichni by byli stejný. Každej k sobě musí  mít někoho jinýho. Pesimisti potřebujou někoho, kdo jim dodá radost, nějakýho smíška. blázni potřebujou druhýho blázna a nebo někoho klidnějšího, kdo je trochu usměrní. každej si rozumí s někym jinym. Já se chci přátelit s někým, od koho se můžu něco naučit, něco odkoukat a koho taky můžu něco naučit já.

Proti vzorům jako takovým nic nemám. Fajn, líbí se mi jak se někdo chová a tak, obdivuju ho, je to můj vzor. Ale když někdo někoho do puntíku kopíruje a snaží se bejt jako on, to už je moc. člověk nedokáže naklonovat někoho. Vždycky ve všem, co ten člověk udělá, bude něco z něho. bude to prostě navždycky on a nijak to nezmění. I když bude nosit stejný hadry jako jeho hvězda, bude se stejně líčit, citovat ho... cokoli... bude to... divný...! Bude potlačovat svoje vlastní já.

Mým vzorem by mohl být člověk, který se vždy zachová správně, nezklame své nejbližší a je sám sebou, čistě přirozený. Má smysl pro humor a není to žádný barbinoirní namyšlenec. -To je můj vzor. imaginární vzor.

Moje štěstí ve sněhovém neštěstí

5. prosince 2010 v 15:09 každodenní smog
Tohle se mi stalo sice uz v pondělí, ale nějak jsem neměla čas napsat na blog.Ale ten článek sem dám dodatečně, protože to byl můj první letošní zážitek se sněhem...

Byl to první všední sněhový den a děsně se to klouzalo. Vzala jsem si zimní kozačky, ovšem jsem netušila, že se to v nich bude klouzat víc než ve skejtkách.

Za desetiminutovou cestu do školy jsem si asi třikrát dala na držku a asi pětkrát skoro-na držku. Moje pády byly způsobeny nejen klouzavýma botkama, ale i kopcem, který jsem musela překonat směrem dolů...

Ještě jsem si zapomněla doma rukavice, takže mi mrzly konečky prstů a při každém pádu se zchladily ještě víc o čerstvý sníh.

Celá otlučená a od sněhu  jsem se konečně doklopýtala až pod kopec. Ke škole, do které jsem se vážně jen pro dnešek už těšila jsem to měla už jen asi zhruba 200 metrů. Sáhla jsem do kapsy a...ejhle....
mobil, který jsem tam 100pro měla, jsem tam už jednoduše neměla...:)

tak jsem se kousek vrátila. Mobil jsem našla.

Ležel vedle velikého černého auta, přesně před kolem. Zvedla jsem ho, oprášila, otočila se a šla do školy. Udělala jsem pár kroků, najednou se odněkud objevil jakýsi chlápek, sednul do auta a auto frr.... odjelo.

Kdybych přišla o moment dýl, mobil už je zalisovanej do sněhui a na drť.

A aby toho nebylo málo, úplně stejným způsobem jako předtím jsem zjistila, že mi vypadly z kapsy i klíče. Opět jsem se vrátila, ale už jsem je nenašla.

V tu chvíli jsem si říkala, že jenco nasněžilo, už by ty bílý s***** mohly zase roztát.
Ale tuhle větu beru zpět. Když se teď podívám na ty ojinovatělý stromy a koulující se děti tam venku...

P.S.- ty klíče pak nějaká dobrá duše našla a odevzdala do jídelny, kde jsem si je vyzvedla:D Takže jsem ten den měla vlastně nehoráznou kliku,( i když mi to to ráno tak fakt nepřišlo :)) protože jsem všechny stracené věci zas našla. :D

Vypadnout z reality...do Bradavic

4. prosince 2010 v 17:06 téma týdne
Miluju knížky. Ponořím se do smyšleného světa a představuji si že spolu s hlavním hrdinou řeším jeho problémy...zapomenout na chvilku na realitu...zapomenout na své vlastní problémy...

Ale která z těch miliard knížek co jsem už přelouskala je vlastně ta nej?

Je hodně dobrých knížek, ale jsou i ty, které bych zařadila do skupiny absolutně úžasné. Například Harry Potter. Paní J.K.Rowlingová má podle mě skvělej styl psaní. Knížky jsou to sice tlustý, ale nenuděj, jsou záživný a člověka tak jako vcucnou...vždycky když to čtu, přeju si mít takový kamarády jako má Harry, umět kouzlit, mít okolo sebe tolik lidí, co mě maj rádi...jako Harry.Když dočtu nějakej díl, je mi líto, že nejni eště delší...

člověk by to mohl číst pořád. Stále v tom objevuju nový věci, kterých jsem si minule nevšimla...J.K. R. To má úžasně promyšlený...Všechno do sebe úžasně zapadá...

Kdybych si mohla vybrat, kým bych chtěla být v druhým životě (jestli nějakoej je) byl by to Harry, hermiona, Ron nebo někdo jinej z Bradavic...