Bezdůvodně blbej den

11. ledna 2011 v 20:35 |  každodenní smog
Taky máte takový dny, kdy jste prostě jednoduše řečeno ráno vylezli z postele blbou nohou? Já si myslím, že to určitě znáte. A přesně to se mi dnes stalo. Teda né že by se udála nějaká tragédie, ale dneškem jsem jentak znuděně proplouvala( a jestě stále proplouvám) a čekám, kdy konečně skončí.Vlastně takovej obyčejnej den...ale já nemám náladu na nic. A už vůbec ne na srandu. Každá maličkost mě štve. Mám celýho světa po krk.

Colorka měla vtipkovací náladu a já se tvářila pobaveně, ale byla to jen póza. Nechtěla jsem jí kazit radost ze života. Tyhle přetvářky nenávidím. Připadám si pak jak největší magor, protože se nechovám přirozeně. Ale zase nemám právo vylejvat si blbou náladu na ostatní. Jsem pokrytec.

Dostala jsem dnes hafo dobrejch známek. Ale ty známky mi nějak ani nedělaj radost. Vím, že spoustu lidí by dalo nevimco za to, aby se učili jako já. No dobře možná by se zas tolik nepředali, ale byli by šťastný. Asi si toho nedokážu vážit, ale já bych svoje známky klidně vyměnila za vzájemné sympatie s Ním. Nebo za to, aby se z Colorky postupem času nestávala taková dáma.

Neměla jsem dnes vůbec chuť se smát. Asi jednou jsem se s Ním střetla pohledem, ale já hned uhla. Taky řekl nějaký vtípek, ale já se nedokázala ani zasmát. stejnak už je na všechno nejspíš pozdě. Možná kdybych nebyla tak nemožně neschopná...

Po škole jsem s Colorkou čekala na Metalistku. Strašně dlouho. A pak, když přišla, řekla, že ještě kamsi jde. Když jsem řekla, že jdu domů, Colorka se na mě sotva podívala. Řekla čau a tim to haslo. Šla za Metalistkou jak pejsek na vodítku. Pořád tvrdí, že jsme obě její nejlepší kamarádky. Ale kdybych se pro ni třeba rozkrájela na nudličky, stejně se bude vždycky ošívat, když po ní budu něco chtít já. Ale kdyby to chtěla Mětalistka...No problem. Ona pro ni vždycky je a bude o něco víc.

Jsem nespravedlivá? Vidím problémy tam, kde nejsou? Jsem přehnaně žárlivá? Možná. Možná jsem přecitlivělá, ale mám z toho takovýto pocit. Ale já se nedokážu hádat. Nedokážu jí to říct do očí, protože vím, že bych pod pár jejíma na oko upřímnejma úsměvama zjihla a nakonec bych byla schopná se jí třeba i omlouvat.

Nikdy nedokážu odhadnout, jestli to myslí upřímně nebo ne. A když něco udělám, cejtim se pak špatně já.
Nenávidím tu svoji povahu.

Kolikrát já si říkala, že BBD vynechám...několikrát se mi to i podařilo.Ale dnes to nějak moc nešlo. Při psaní tohohle článku jsem se v duchu opět jednou prohrabala všema svejma nedostatkama. Ale je mi teď líp. pomohlo mi to. Je fajn si takhle občas trochu utřídit myšlenky.

P. S.
Omlouvám se za tenhle depresivní článek, ale muselo to ven.
Jestli jste dočetli až sem, máte vážně výdrž a moji úctu ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama