život je boj a sebevrah je ulejvák!

25. ledna 2011 v 17:21 |  téma týdne
Myslím si, že většina lidí alespoň jedinkrát, třeba jen na kratičkou chvíli pomyslela na sebevraždu.jaký by to bylo...jak by to udělali...nebo je třeba jen napadlo, že by radši nebyli...

Taky jsem na sebevraždu párkrát pomyslela. Ale když si na to teď vzpomenu...tfujtajksl...nevím, jestli mám brečet nebo se smát...trápila jsem se kvůli takovejm prkotinám. Chovala jsem se jako trapka, jako rozmazlenej fracek. Zbytečně jsem ze sebe dělala chudinku. Vždyť se mi v podstatě nic nedělo. nějakou tu třeba i trošku vážnější hádku s rodiči si přeci zažije snad každej a kdyby se měli všicni kvůli tomu zabíjet, tak lidstvo vymře...

a nakonec...každej problém má řešení. sebevražda není východisko. slyšeli jste už někdy o člověku, který se chtěl zabít, ale nepovedlo se mu to, že by to zkoušel znova? myslím si, že ty lidi si pak uvědoměj, že to nebyl dobrej nápad. dojde jim, o co by přišli. začnou radši znovu žít. Když se chce, každej problém se dá nějak vyřešit. Ale to člověk nesmí sedět v koutku a fňukat. Někdy by možná stačilo jen svěřit se. Když se obrátíte na správnýho člověka, může pomoct. Vždycky je poblíž někdo, kdo pomůže. Ať už jsou to rodiče, kamarádi, učitelé, psychologové,...kdokoli.

Možná si teď někdo řekne, že já nemám právo takhle soudit, protože jsem nikdy nezažila nic strašnýho, co by mě vedlo k sebevraždě. A měl by pravdu, nezažila. Ale víte co si myslím? Že je nad náma nějaká vyšší moc. Něco jako osud.A že všechno se děje pro něco. Že nic se neděje jentak pro srandu králíkům, aby si snámi pan Osud pohrál jako kočka s myší. Víte co se říká...všechno zlý je pro něco dobrý.

Zastávám názor, že i když nám život pod nohy hází klacky, přijdou chvíle, kdy bude líp. Možná, že časem poznáme, proč se to či ono dělo. Nové zkušenosti, poučení...Třeba poznáme, že kdyby se nestalo to, co se stalo, nestalo by se ani něco jinýho. Krásnýho. Třeba jsi naštvaný, že tě nevzali na nějakou školu, tak jdeš na jinou, kde tě to moc nebere, ale poznáš tam báječnýho člověka, kterýho bys jinak nikdy nepotkal...

Je nám souzeno hrát tuhle hru jménem život a dohrát ji až do konce. vychutnat si všechny překvapení, co nám chystá a my nemáme právo, zkracovat si to tu a dobrovolně odcházet.

Vždycky je něco nebo někdo, pro koho má cenu žít.

Co se takhle zkusit místo sebevraždy s životem pořádně porvat...?

A nakonec přidávám písničku, jejíž text přímo vystihuje  to, co bych chtěla říct.
život je takovej a tak ho musíme brát...občas přináší těžký chvíle...jednou jseš nahoře, podruhý dole, to už tak prostě někdy bejvá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bealis Bealis | Web | 26. ledna 2011 v 11:05 | Reagovat

jo!
určitě jsem o tom také někdy uvažovala, ale nechtěla bych přijít o své milé.. rodinu a přátele.

To motto jsem už někde viděla a jednoznačně s ním souhlasím:)
Myslím název článku:)

2 Tess Tess | Web | 27. ledna 2011 v 17:39 | Reagovat

Musím se přiznat , žejá jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Jsem nadmíru spokojený člověk. Asi je to tím, že můj život nemá moc chyb. Samozřejmě(npasala jsem to dobře :D) jich pár má,těch malých. AL enic s čím bych se neuměla vyrovnat. Musím žít s tím co mám. A myslím sí že každý je strůjcem svého štěstí:). Je potřeba se prát s každodeníma depkama. A nebrat všechno moc vážně:) Myslím že se mi to daří. Možná mě zamrzí že nemám kluka, ale to je maličkost:). Přátele mám skvělé a na rodinu si taky nmůžu stěžovat:). Asi nevím jak se cítí opravdu nespokojený člověk. Ale sebevražda nic neřeší no :)
Jsem prostě střelec, věčně pozitivní člověk. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama