Únor 2011

Kočka

26. února 2011 v 15:11 pokusy o verše;-)
Pasané stylem, že nadpis se opakuje v prvních písmenech veršů.
Byl to můj první pokus o tuhle srandu, tak se omlouvám za kvalitu. Je to jen kraťoučký: ;-)
http://dekoracni-samolepky.cz/images/2258.jpg
Krásné to zvíře
Okolo myší díry chodí
Čiperně se líže
Krutě myšky loví
A proč mrská ocasem? Kdo ví...

Chtěla bych...

21. února 2011 v 22:33 každodenní smog

Chtěla bych umět hrát na klavír...a taky na kytaru...

A umět psát básničky, který by někdo rád čet...

Chtěla bych napsat knihu...teda hlavně mít nápad, kterej by stál za víc než za zlámanou grešli...

Chtěla bych změnit to, že jsem taková slečna Packalka.

Chtěla bych mít dostatek humoru a optimismu pro celej svět.

Chtěla bych vždycky vědět, co říct.

Chtěla bych, abych mohla L. potkávat každý den ve škole jako dřív a ne jen jednou za čas v cukrárně u horký čokolády nebo při venčení jejího psa (ale i za to můžu bejt vděčná...)

Chtěla bych vědět, co vlastně chci a za čím chci jít...

Chtěla bych mít velkou rodinu...
a spoustu sourozenců...o který bych se mohla opřít...

Chtěla bych být jiná...
snad lepší...

Chtěla bych být pro někoho středem světa a chtěla bych, aby byl někdo středem světa pro mě...



Chtěla bych...

Růžička

21. února 2011 v 18:29 čmárací bloček
takže jsem zase kreslila. Tentokrát, jak už název článku napovídá, růži. Zase jsem se neudržela a vyfocený obrázek jsem hodila do picasy, kde jsem zkusila štěstí. :D. Výsledek se mi moc líbil, ale řekla jsem si, že byste měli vidět i moje opravdové nemastné a neslané dílo nezvýrazněné, abyste si o mně někdo nedělal moc veliké iluze...

Proto tu máte obě verze...


růže
originální dílo bez úprav.
růže1
zvýrazněné pomocí PC.

A na závěr vám dám hádat:
Co myslíte, jakou měla růžička ve skutečnosti barvu?

A né že se na mě zas vykašlete...!!!

Bestie bojler

19. února 2011 v 19:47 verše od A do Z
Tak jsem se zase pustila do příběhové abecedy. Je to jen taková hloupoučká říkanka v podstatě o ničem, ale snaha se snad cení...:)

bezúhonný bandita boje se bál
jenco kudlu viděl, na úprk se dal
byl bázlivý, brblal, brečel
při pohledu na krev příšerně ječel.

Bláhový bandita v březnu baštil brambory
a i přes svou bázlivost toužil jet na hory
když bramborový brouk
na něj z brambor kouk.

Bandita byl bázlivý brach
z brouka měl veliký strach
bezelstně brouka bídnými báchorkami bavil
ten mezitím přemýšlel, jak by se ho zbavil.

V barabizně bouchnul bojler
bandita ve smrtelné křeči popad revolver
brečel: "Bojler byl bídná bestie
já věděl, že mě jednou zabije!"

Tak proč mlčíte? Pořádně mě seřvěte!!!

15. února 2011 v 18:29 každodenní smog
Ne mami, já to takhle vážně nechtěla. Skoro vždycky to dopadne stejně... Já nevím, můžu za to já? Nebo táta? Nebo na tom máme kousíček viny každej? Možná... Každej z nás zvrzal něco jinýho a dohromady...to dopadlo mizerně...

Já myslela, že... jenže myslet znamená houby vědět. Příště budu snad chytřejší.

Možná kdybych šla tenhle tejden do školy...nemusela bych pak nic nechávat na něm a zařídila bych si to sama...
(Kdyby, kdyby,...kdyby rostly na stromech ryby, nemuseli bychom je lovit...)

Víš, tati, vždycky, když jsme na něco my dva, jsem na to vlastně skoro sama.

Ale né, nebudu se obhajovat před svým vlastním svědomím a házet to jen na tebe. Taky na to nemam právo, možná nejsem o nic lepší než ty a možná si ani ty nezasloužíš tyhle moje hnusný slova, ale já to tak cejtim. Někdy mi přijdeš jako arogantní sobec, co si nacpe břicho a všechno ostatní ať si zaříděj ostatní sami.

Ale je možný, že příliš soudim ostatní a nejvíc bych se měla zamyslet sama nad sebou...

Jenže... radši nic, už tady fakt nechci rozpytvávat cizí svědomí. Už nechci nadávat na jiný, abych se obhájila a nemusela se stydět sama před sebou za svou neschopnost.
Holka, musíš si to přiznat, nejseš Bůh, tak se tak ani nesnaž chovat, protože to vždycky posereš.


Vždycky jsem zastávala názor, že problémy by se neměly zametat pod koberec, ale že by se o nich mělo otevřeně mluvit.

Jenže to nejde.

Nikdo vlastně proti nikomu nic neřek, ale je to ve vzduchu.
A je to horší, než kdybyste na sebe řvali. Na sebe, na mě, vyčítali, ponižovali, třeba i fackovali. Všechno lepší než to nesnesitelný ticho.

A já se bojím zeptat, co se vlastně vůbec stalo, protože mám strach, že by to pak bylo ještě horší. že bych se dozvěděla, že příčina jsem já. Já a moje neschopnost.

Tak proč pořád mlčíte a chodíte okolo sebe jako dva tygři každou chvíli připraveni k útoku,ale stále vyčkávající, co udělá ten druhý a odhodlaní, nezačít jako první.

Začněte si nadávat, vyjeďte po sobě. Pustte se i do mě. Pořádně mě seřvěte, já si to zasloužim. Vyčítejte, zbijte mě, házejte po mě nádobím, cokoli...
to ticho a napětí je mučící...
horší než cokoli jinýho...

Paní důležitá ;-)

13. února 2011 v 17:30 čmárací bloček
Tak jo, rozhodla jsem se, že začnu zveřejňovat svoje obrázky. Nejsou to sice žádná umělěcká díla,  ale tak nikomu nejde všechno že... Já kreslím proto, že mě to baví.

Pro začátek jsem si vybrala obrázek, který jsem kreslila u dědy a tam jsem ho taky nechala (má ho vystavenej na televizi :)). Kreslila jsem to podle fotky naší kočky. Když jsem ho vyfotila, nebylo tam na tom nic extra vidět, tak jsem to trochu upravila, aby to bylo výraznější. No, zvýraznilo se i to, co zrovna nemuselo. Je to jentak načmárané na nekvalitním papíře a je to taky vidět.

miciTohle je ještě před úpravou...
nmjh






A tohle po úpravě...


No tak doufám, že jste mě hned po prvním obrázku neodsoudili jako absolutního antitalenta, kterej spamuje na netu svejma čmáranicema...

Flákací den

12. února 2011 v 22:02 každodenní smog
No prostě "paráda!" už několik dnů mě sem tam píchlo v uchu a semtam zaškrábalo v krku a tak jsem si říkala, že asi budu brzo nemocná. A zdá se že se už sčítaj moje poslední dny. Dnes mi je vážně mizerně. "Nejlepší" na tom všem je, že se to do mě pustilo všechno najednou.

Ráno jsem se odhodlala jít na zkoušku byla jsem fakt ráda, že tam můžu ty dvě hodinky jen sedět a hrát a jinak nevyvíjet žádnej extra pohyb.

Ale alespoň jsem si dnes příjemně odpočala, protože po mně nikdo nic nechtěl. Celý odpoledne jsem se jentak poflakovala. Nejdřív jsem se po obědě rozvalila v ušákoj a po vzoru našich čtyř koček jsem se  vyhřívala na sluníčku, které do mě pralo tím víc, že jsem na sobě měla velký černý triko.

Potom jsem přečetla pár kapitol z knížky, pokusila se vyluštit středně těžké sudoku, což bylo však korunováno neúspěchem (ale včera se mi podařilo zdolat lehké-heč ;-)) a potom jsem si z nedostatku zábavy podala knížku Testy z matematiky, která má připravit na SCIO a přijímačky. Čeká mě to sic až příští rok, ale chci si to pomaličku začít zkoušet už teď, protože znám svoji kamarádku Lenost a ze zkušenosti vím, že nechávat věci na poslední chvíli se mi nevyplácí.

A když už jsme u toho počítání, jeden kapesník posmrkám průměrně tak za půl hodiny. To znamená 4 kapesníky za 2 hodiny. To mi vydrží do půlnoci a je možný, že tak dlouho vzhůru fakt vydržím, protože spát je to polsední, co se mi chce.  A včera jsem šla do pelechu včas a spala jsem do krásnejch 8 ráno. Jsem celkem zvědavá jak to přežiju (spíš nepřežiju) v noci, protože každou minutu, abych se vytroubila se probouzet fakt nebudu... už mě bolí nos...

Po fyzické stránce se necítím nijak skvělě. škrábe mě v krku, jedno ucho zalehlý, druhý mě bolí, kapesník mi k nosu asi brzo přiroste a navíc jako bonus gratis ze mě teče můj "milovanej" "rajčatovej protlak". Ale psychycky se cejtim dobře a čile. A myslím, že je lepší cítit se takhle než aby to bylo naopak.

A buďme optimisté...jestli se do pondělka řádně nevykurýruju, zůstanu doma a krátkej voraz neuškodí. Teď na základce se nějaký to marodění (pokud to není pětkrát do tejdne celej rok) zvládá, látka se dopíše a doučí, dá se to zvládnou a pochopit i trochu opožděně.

už teď  je mi uplně jasný, že jako již tradičně tyhle mí megaobsáhlý žvásty číst nikdo nebude, protože dlouhý články nečtě NIKDO! Ale tak co už. Když nic jinýho, tak si aspoň někdo možná pustí písničku...


Neznat a přece radit...

8. února 2011 v 15:38 každodenní smog
Tymy mi vypravovala o ní a tom jejím. O tom, jak jim to trochu skřípe. Prý už se asi třikrát skoro rozešli. On je trošku zvláštní. Ale nemyslím to zle.J e moc milej, ale prostě zvláštní. Chce jít za dva roky studovat do Němec a už teď myslí na ně dva, na jejich vztah.


Tymy ho asi vážně strašně moc miluje. jsou spolu baj laj vočko čtvrt roku. Láska jí léčí chmury. Nebyla tak smutná a zasmušená, když věděla, že ho druhej den uvidí a mohla se na něj těšit.Štěstí z ní přímo sálalo. Strašně jsem jí to záviděla.

A teď jí zase padaj koutky a oči co chvíli zabloudí do prázdna. A já se jí snažím pomoct, povzbudit. Snažím se neříkat věty typu: "Všechno bude dobrý, zase se to vrátí do starejch dobrejch zajetejch kolejí a blá blá." Sama taky nesnášim falešný naděje.A taky protože jí nemůžu slíbit, že bude všechno O.K. Nejsem Bůh, abych to mohla zařídit. Je to jen mezi nima a na nich.

stejně bych ale takový problémy řešila ráda. Znamenalo by to totiž, že na mně někomu alespoň maličko záleží, když mu takový věci dělaj starosti.

Je vážně zvláštní neznat takové problémy a přesto se snažit pochopit, pomoct a poradit. já o lásce vím houby a kamarádky si ke mně chodí vylejvat srdce. Zvláštní. Možná právě proto, že si můžou bejt jistý, že nebudu mluvit o sobě, ale vyslechnu je.

Kde jsou ty časy, kdy si Tymy stěžovala, že je jako kůl v plotě. A já ji utěšovala i když jsem měla stejnej problém. Jen jsem to tak neprožívala. Nebo to aspoň tolik nedávala najevo. Tvářila jsem se jako frajerka, co kluky nepotřebuje. Ale objetí někoho milovaného potřebuje asi každej. A ona teď řeší něj a jeho rodinu a to, co s nima bude za dva roky a já...nic.


Adoptovaný Artur

1. února 2011 v 20:23 verše od A do Z
Jelikož jsem narazila na blog, kde se pořádá příběhová abeceda (Taychi) a nápad mě dost zaujal, rozhodla jsem se tento počin zhrzit také svým příspěvkem. Akce je už sice v plném proudu ale já si začnu hezky popořádku od A:

Ambiciózní advokátka Alice adoptovala Artura
chlapec chytrý, vyloženě studijní nátura
algebra a antika
ve škole ve všem vyniká

anatomie antilopy, angličtina
při zeměpisu už nudou usíná
Argentina, Asie, Austrálie, Alpy, Alžír
s advokátkou Alicí už všude byl a všechno zažil

absolutní abstinent alkoholu
nechodí kouřit za stodolu.

Amen.