Neznat a přece radit...

8. února 2011 v 15:38 |  každodenní smog
Tymy mi vypravovala o ní a tom jejím. O tom, jak jim to trochu skřípe. Prý už se asi třikrát skoro rozešli. On je trošku zvláštní. Ale nemyslím to zle.J e moc milej, ale prostě zvláštní. Chce jít za dva roky studovat do Němec a už teď myslí na ně dva, na jejich vztah.


Tymy ho asi vážně strašně moc miluje. jsou spolu baj laj vočko čtvrt roku. Láska jí léčí chmury. Nebyla tak smutná a zasmušená, když věděla, že ho druhej den uvidí a mohla se na něj těšit.Štěstí z ní přímo sálalo. Strašně jsem jí to záviděla.

A teď jí zase padaj koutky a oči co chvíli zabloudí do prázdna. A já se jí snažím pomoct, povzbudit. Snažím se neříkat věty typu: "Všechno bude dobrý, zase se to vrátí do starejch dobrejch zajetejch kolejí a blá blá." Sama taky nesnášim falešný naděje.A taky protože jí nemůžu slíbit, že bude všechno O.K. Nejsem Bůh, abych to mohla zařídit. Je to jen mezi nima a na nich.

stejně bych ale takový problémy řešila ráda. Znamenalo by to totiž, že na mně někomu alespoň maličko záleží, když mu takový věci dělaj starosti.

Je vážně zvláštní neznat takové problémy a přesto se snažit pochopit, pomoct a poradit. já o lásce vím houby a kamarádky si ke mně chodí vylejvat srdce. Zvláštní. Možná právě proto, že si můžou bejt jistý, že nebudu mluvit o sobě, ale vyslechnu je.

Kde jsou ty časy, kdy si Tymy stěžovala, že je jako kůl v plotě. A já ji utěšovala i když jsem měla stejnej problém. Jen jsem to tak neprožívala. Nebo to aspoň tolik nedávala najevo. Tvářila jsem se jako frajerka, co kluky nepotřebuje. Ale objetí někoho milovaného potřebuje asi každej. A ona teď řeší něj a jeho rodinu a to, co s nima bude za dva roky a já...nic.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama