Tak proč mlčíte? Pořádně mě seřvěte!!!

15. února 2011 v 18:29 |  každodenní smog
Ne mami, já to takhle vážně nechtěla. Skoro vždycky to dopadne stejně... Já nevím, můžu za to já? Nebo táta? Nebo na tom máme kousíček viny každej? Možná... Každej z nás zvrzal něco jinýho a dohromady...to dopadlo mizerně...

Já myslela, že... jenže myslet znamená houby vědět. Příště budu snad chytřejší.

Možná kdybych šla tenhle tejden do školy...nemusela bych pak nic nechávat na něm a zařídila bych si to sama...
(Kdyby, kdyby,...kdyby rostly na stromech ryby, nemuseli bychom je lovit...)

Víš, tati, vždycky, když jsme na něco my dva, jsem na to vlastně skoro sama.

Ale né, nebudu se obhajovat před svým vlastním svědomím a házet to jen na tebe. Taky na to nemam právo, možná nejsem o nic lepší než ty a možná si ani ty nezasloužíš tyhle moje hnusný slova, ale já to tak cejtim. Někdy mi přijdeš jako arogantní sobec, co si nacpe břicho a všechno ostatní ať si zaříděj ostatní sami.

Ale je možný, že příliš soudim ostatní a nejvíc bych se měla zamyslet sama nad sebou...

Jenže... radši nic, už tady fakt nechci rozpytvávat cizí svědomí. Už nechci nadávat na jiný, abych se obhájila a nemusela se stydět sama před sebou za svou neschopnost.
Holka, musíš si to přiznat, nejseš Bůh, tak se tak ani nesnaž chovat, protože to vždycky posereš.


Vždycky jsem zastávala názor, že problémy by se neměly zametat pod koberec, ale že by se o nich mělo otevřeně mluvit.

Jenže to nejde.

Nikdo vlastně proti nikomu nic neřek, ale je to ve vzduchu.
A je to horší, než kdybyste na sebe řvali. Na sebe, na mě, vyčítali, ponižovali, třeba i fackovali. Všechno lepší než to nesnesitelný ticho.

A já se bojím zeptat, co se vlastně vůbec stalo, protože mám strach, že by to pak bylo ještě horší. že bych se dozvěděla, že příčina jsem já. Já a moje neschopnost.

Tak proč pořád mlčíte a chodíte okolo sebe jako dva tygři každou chvíli připraveni k útoku,ale stále vyčkávající, co udělá ten druhý a odhodlaní, nezačít jako první.

Začněte si nadávat, vyjeďte po sobě. Pustte se i do mě. Pořádně mě seřvěte, já si to zasloužim. Vyčítejte, zbijte mě, házejte po mě nádobím, cokoli...
to ticho a napětí je mučící...
horší než cokoli jinýho...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fifty-one fifty-one | Web | 15. února 2011 v 18:33 | Reagovat

Jo, tenhle strach si pamatuju taky. Dneska už jsem stará, ale na ta dusna, co byly u nás doma asi nezapomenu nikdy.
Je mi líto, když čtu, že má mladý člověk trápení...

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 15. února 2011 v 18:36 | Reagovat

But ráda, že je ticho, už jsem zažila obojí, ale ticho je lepší než řvaní.

3 Anika Anika | Web | 15. února 2011 v 18:41 | Reagovat

[2]: no nevim, asi bych radši brala to řvaní, protože bych se mohla obhajovat a mohla vych se vyvztekat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama