Březen 2011

Housle

21. března 2011 v 19:30 čmárací bloček
Kdo na ně asi kdy hrál? teď nám visí na stěně jako ozdoba a místo strun má jednu strunu patřící kytaře a tři potrhané a znovu navazované provázky.

Obrázek nebyl moc složitý, ale největší fušku mi dalo, než jsem trefila správný tvary. správně vykrojený a smyčec aby byl rovný jako pravítko. Musím přiznat, že je obrázek i maličko odbytý, což je možná i poznat. Teda ne že bych se nesnažila, ale jen jsem nakreslila základy a šmitec (hezké přirovnání k tomuto tématu co? :D ) , dál jsem to moc nepropracovávala, nestínovala atd. tak snad se bude líbit i tak ;-)


Drzá jako opice

20. března 2011 v 19:15 každodenní smog
Tak jsem se po obědě ( vůně kapříka mi připomněla vánoce :D ) natáhla na kanapíčko s knížkou, pěkně na břicho a pod bradu polštář. Dočetla jsem kapitolu a najednou se mi tak strašně chtělo zavřít oči. A pak jsem se probudila, přes sebe jsem měla hozenou deku a na stole vzkaz, že naši šli k bábi, ať přiklušu za nima nebo zůstanu doma. Tak jsem si řekla, že teda půjdu, když mi přijde odrazující SMSka. No tak fajn ;-)

Jestli mám nějakého pravidelného čtenáře, určitě si všiml, že jsem tu pár dnů nebyla. taky mi úměrně klesla návštěvnost (ach ta matematika, taky se plete všude. Když už nic tak alespoň přímá a nepřímá úměra :D ) Ale já to nebudu nijak hrotit. Nejsem z těch, kteří vyšilujou, když v jednom dni nestihli přidat padesát článků.

Ale no jasně, nenamáhám si prsty psaním jen abych vám sdělila tyhle žvásty. ( To mi připomnělo, jak po mně jednou Talent na hodině počítačů chtěl, abych mu opsala cvičení, že ho bolej prsty, páč byl předešlý den dlouho na PC. Toho kluka mám někdy vážně chuť zamordovat. Myslím, že bych se obětovala pro blaho lidstva...ale to zas odbočuju. Dnes jsem vážně nějak neobyčejně ukecaná)

No tak abychom se ale konečně dostali k pointě. Zkrátka a dobře ( No zatím to zrovna krátký není no a jestli je to dobře tím si taky nejsem jistá, ale nebudu už zpochybňovat krásné české fráze) No prostě jsem to asi trochu přepískla s tou drzostí (proto taky ta absence na blogu. Měla jsem zaracha na PC ). Maličko jsem se s maminkou porvala a na poznámku, že jsem drzá jako opice, jsem s ledovým klidem zacvrlikala, že děkuju, opice je krásný zvířátko...No a ještě další poznámky.

Že bych přestávala být bezproblémovým dítětem, nýbrž odrzlým spratkem? Ale snad né, jen se mi zachtělo trochu žít no... Myslím si, že člověk by si měl stát za svým a ne se schovávat v koutě. Trochu se krotit budu asi muset hlavně v hádkách s mámou, ale jinak trochu výřečnosti (hezké slovo pro drzost že? :) ) snad neuškodí.

Bludný holanďan

20. března 2011 v 17:19 pokusy o verše;-)
Ano, opět jsem si hrála se slovíčky a na každé písmeno z nadpisu jsem vymyslela verš.
Tak příjemnou zábavu :)

Blázen? Možná
Leč starý dobrý brach
Už asi nikdo nepozná
Děsí-li ho strach
Na tváři se mu zračí těžká lopota
Ypsilon je proti němu měkota.

Hrůza z něj na všechny strany jde
Ovšem umí být i milý
Lstivý jak lišák je
A v ruce tulipány co mu zbyly
Na první pohled vypadá směle
Ďábel i anděl v jednom těle
Ale co se to najednou děje?
Na cizí lidi se občas i pousměje.

Předjarní fotky

9. března 2011 v 21:09 pohledem přes objektiv
Vzpomněla jsem si na fotky, které mi v PC leží už asi měsíc. Bylo to tehdy takové náhlé oteplení, kdy najednou roztával sníh a venku to vypadalo jako na jaře. Pak se ale zanedlouho zase přihlásil o vládu mráz. No, focení není moje nejsilnější stránka, ale tak když už jsem to fotila...:)

Sluníčko mezi stromy...


Cestička mezi stromy:



Když letadla kreslí na oblohu:







zem, po které kráčíme


Holčička s culíčky

6. března 2011 v 19:09 pokusy o verše;-)
Tímto jsem chtěla říct...ale ne, teď vám to neprozradím, abyste pak mohli spravedlivě soudit nezaujatým okem :) Nejdřív si to přečtěte a pak bych moc ocenila nějaký komentář, ať už kladné reakce, či záporné. Nejsem si jistá, na jaké úrovni tyhle verše jsou. Ale dost už žvástů... ;-)

Vítr jí drze zvedal sukýnku,
když nehybně stála na kolejích
a dívala se za odjíždějícím vlakem.

Už neprosila o pomoc maminku,
pomalu ji přecházel zvonivý dětský smích,
ale v ruce ještě žmoulala růžového batůžku lem.



Rozpustila si roztomilé culíčky,
rudou rtěnkou obtáhla si rty
a růžový batůžek vyměnila za maličkou kabelku.

Na nohy obula sametové střevíčky
a zrcadlu věnovala úsměv už snad stý.
smutně ze sebe strhla holčičkovskou zástěrku.



Poslední pohled upřela za mizejícím vlakem.
Spolu s ním se jí ztrácely poslední iluze dětství
a čekala na ni jen šedivá realita.

Na malou chvíli upadla do rozpaků
ale pak si řekla, že už dost ví,
aby snesla fakta nezakrytá.

Mělo to být zhruba o tom, že když pozbydeme krásné iluze, mizí nám před očima taky dětství.
A teď bych moc prosila nějaké ohodnocení kvalit... jestli nějaké budou, děkuju :)
P.S.- Slušnou kritiku rozhodně snesu ;-)

Pápá iluze o hodných dětech...

2. března 2011 v 21:12 téma týdne
Přišla jsem o iluzi. O iluzi o dětech.

Představte si, že jste v knihovně (dětské oddělení) a jdete si vybrat knížku k regálu. Vedle něj sedí skupinka čtyř kluků věku poplenkového, tedy tipla bych tak 3. třída. Jdu mírumilovně kolem nich a ten jeden klučina na mě: "Vypadni krávo blbá!"

Koukala jsem na něj jako jelen. Co mu jeblo přes čumák? Já jsem se ho ani konečkem vlasů nedotkla, ani pohledem o něj nezavadila, šla jsem si prostě v knihovně vybrat knížku...to se snad ještě může ne?

A jestli mu vadilo, že bych mohla něco vyslechnout něco z jejich žvástů, tak pardón, ale o tajemstvích si máte jít povídat do nějakýho kutlochu a ne do městský knihovny, kde vás může slyšet kde kdo.
Vždyť to je jako kdybyste seděli v autobuse a někdo na konci autobusu by řval tak, že by ho slyšel i řidič a pak by vás osočil, že jste odposlechli jeho hovor, protože víte, co říkal... chápete co tim chci říct žejo...jako že mě nemůžou chtít vyhánět z veřejnýho prostranství.

Nevím, co jsem si myslela. Vždyť se to cpe všude, jak jsou dětičky drzý atd. Asi jsem čekala, že na maloměstě to bude jiný, ale smradi jsou všude stejný. Pořád mě znova a znova dožírá, jak jsou ty děti nevychovaný, hnusný a necitelný.

Naivita je holt nevděčná a podlá kamarádka. Opíjí sladkými lžemi ( jak se skloňuje v tomhle případě slovo lež? ) a pak vrazí kudlu do zad.

Právě jsem ztratila iluzi o své pedagogické kariéře. Jen přes mou mrtvolu!!!