Příliš pozdě

1. dubna 2011 v 15:53 |  pokusy o verše;-)
Věnováno mojí kamarádce L.,( i když jí to asi stejně nedám nikdy přečíst).
kvůli jedný blonďatý pitomý slepici šla na jinou školu. Zezačátku mi to nepřišlo, bylo to jako kdyby byla jen dlouho nemocná, ale teď už na mě leze stejskání. Sice se občas scházíme, ale není to už ono. Chyběj mi ty její praštěný vtípky v upršených dnech a ty naše trapasy. A prostě mi chybí celá L.
Spolužáci ji sic neměli moc rádi, ale pro mě je nenahraditelná...

Městem jdu úplně sama
tolik lidí jde proti mě
a všichni hledí do země
Bez tebe jsou šedá všechna rána.

Ty lidi-na pohled je každý jiný
ale přesto všichni stejný
na úsměv příliš líný
proti tobě strašně obyčejný.

každý den mi stále něco schází
marně hledám tvůj úsměv na jiné tváři
jen samota mě domů doprovází
lidé však nemají být samotáři

Není to tak dávno, cos tu ještě byla,
ale pro mě je to jako věčnost
a já si toho tenkrát ani nevážila
brala jsem tě jako samozřejmost

Dny s tebou se v mých vzpomínkách
smrskly do jedný krásný, ale strašně krátký chvíle.
Od té doby hledám tobě podobnýho blázínka,
protože když jsi zmizela, spadly mi z očí růžový brýle.

Prý je příliš pozdě vážit si, co bylo
chtěla bych ti toho tolik říct, ale slova mi na to nestačí
Chtěla bych změnit minulost, aby bylo všechno jinačí
teď mám už jen vzpomínky a ještě moc málo mi jich zbylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama