Pěstí zeď asi neprorazím...

7. dubna 2011 v 21:48 |  každodenní smog
Přináším opět pár střípků z mého života. Chtěla jsem psát už včera, ale byla jsem surově vyhozena krkem rodiny (znáte to pořekadlo ne...otec je hlava rodiny a krk je žena, která s hlavou hýbe...nebo jak je to přesně...). Tak něco zkrátím, něco vynechám a smrsknu všechno do jednoho velenudného článku.

Když jsem včera přišla ze školy, napadlo mě, že jsem už celkem dlouho neviděla L. a přemýšlela jsem, že jí napíšu, aby mě doprovodila do ZUŠky.
Najednou mi zavrněla SMS. Myslela jsem, že bude od Kostlivce, že se kvartet ruší,ale ona to L. , že by mě prý chtěla vidět. Měla jsme strašnou radost. Hned jsem jí odepsala že se teda stavím a už jsem k ní přes půl města chvátala.

Ona je prostě úžasná. Není to žádna vystajlovaná namachrovaná frajerka, nýbrž obyčejná vtipná fajn holka a možná proto, že se nevyzná ve značkových hadříkách a nejnovějších trendech a mezi takovýma pumprdlíkama se chová celkem nevýrazně, moc oblíbená není, ale má hrstku svých přátel, kterým je věrná až za hrob a já se můžu bezostyšně chlubit, že k té hrstce taky patřím. Je tak přirozeně obyčejná a svá a zbožňuju její věčný a neúnavný optimismus.

Dnes bylo Čmoukovi ve škole blbě, tak šel domů-lajdák ;-) Doufám že zítra už mu bude lépe a dorazí, abych ho ještě před víkendem viděla. Jsem skromná že? Stačí mi pár pohledů a vzájemných úsměvů... Sem tam nějaký "náhodný" šťouchnutí;-)

Dnes jsem si trochu užila krve, nejdřív se mi spustila z nosu, pak jsem si řekla, že když neprorazím zeď hlavou, zkusím to kloubky, ale nebyl to nejlepší nápad. To jsem si ovšem uvědomila, až když jsem si ruku křečovitě tiskla ve snaze zmírnit bolest. Ale vztek se spolu s kombinací bolesti v ruce a mojí "odvztekovací " muziky ve sluchátkách zmírnil. Sice mi pak z kloubku ještě půl odpoledne odkapávaly krůpěje krve a musela jsem dávat bacha, abych se neušpinila, ale teď se cítím fajn.

Na hádky nejsem moc stavěná, ale když se občas nějaká naskytne, je celkem tichá, avšak pro mě povětšinou dost mrzutá a psychicky krutá záležitost. No ale s matkou se občas neudržím a musím se vyzuřit alespoň v soukromí...Řezat se ale nebudu, zhyzděné tělo mi za to enstojí a nejsem žádný praštěný emo, ale nějak se vzteku zbavit musím...
Občas mi ta fúrie dost leze na nervy (rozuměj skoro pořád...)

Teď mě tak napadá...Jaké máte vztahy s rodiči VY?
A jak se vypořádáváte s hádkama, rozporama v rodině a hlavně se VZTEKEM?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hell.en Hell.en | Web | 11. dubna 2011 v 17:04 | Reagovat

popravdě? jsem z mojí rodiny nadšená. mámu mám ráda, říkám jí všechno. tatka pro mě udělá první, poslední...sestra je jako nejlepší kámoška ale brácha....7 let má a už se se mnou hádá :D já jsem měla období, kdy jsem s našima nevycházela, ale potom se to zvrhlo a teď spolu vycházíme jedna
báseň :-) mrzí mě, že to ve všech rodinách není takové..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama