Květen 2011

Melodie platonických úsměvů

30. května 2011 v 20:06 pokusy o verše;-)

Kdyby to čet Pan Tvaroh, možná by se v tom poznal. No možná taky ne, jeho inteligenci si netroufám soudit, ale blbej neni...V každým pádě doufejme, že to nikdy číst nebude... :)

Melodie pro nás už tisíckrát,
téměř nazpaměť známý,
hbitý prsty začly na banjo hrát,
kolem poházený přebytečný krámy.

Až na pár futrálů od nástrojů prázdný hlediště,
k banju milý hlasový doprovod zezadu.
Hravá muzika místo bojiště,
smích a poloprázdný lahve, co dělaj dobrou náladu.

Usměvavé "Dobrý den" před filmovým plátnem
tykání se schovává za oponu několika let života
slečna většinou odpovídá úsměvem
kam se poděla ta neochvějná jistota?

Bolavý nátisk, chvíle milované dřiny,
pár minut přestávky, dým z cigaret,
několik odmítnutých skleniček.
Pak už jen večerní stíny,
sprcha, opuštěná postel a ráno brzký budíček.
Snad se zas někdy sejdem na prknech, jenž znamenají svět.

Život běží, vážení...

26. května 2011 v 20:16 každodenní smog
Tenhle týden jsem strávila ve škole suma sumárum dva dny. A předchozí týden jsem školu neviděla ani z dálky. Leda v pátek, když jsem okolo ní projížděla domů z cykláku.

O víkendu se pak dala Colorka dohromady s Hubou.Jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží. nechci bejt hnusná, ale kdyby to nebyla moje kámoška, uzavírala bych sázky., kdy se rozejdou.

V úterý jsem makala na atletických závodech a dnes se jelo na vyhlašování literární soutěže. no byly roky, kdy jsem dopadla mnohem líp, ale nestěžuju si. tušila jsem, že to nedopadne jako loni.

V buse jsem seděla s Tymy a došla jsem k zjištění, že si spolu už nějak nemáme co povídat. každá máme uplně, ale naprosto jinej život, jinej svět, jiný názory, jiný zájmy...A překvapivě mi to ani moc nevadí. Přemýšlela jsem, o čem jsme se bavily dřív. Většinou to bylo takové popichování, ona stejně na všechno odpovídá prakticky stejně. Okolí a cizí názory jí nezajímaj, mluví v předem nacvičených formách, stále stejné věty. Aspoň mi tak přijde. Na můj vkus přílišná bárbínka.

nějak dnes ale vůbec nemám náladu si s někym povidat. škrábe mě v krku z běhání, mám rýmu a když mluvím, jde mi to strašně ztuha, potřebuju na mluvení víc energie a soustředění, slyšim se jentak jakoby z dálky, jako by to ani nebyl můj hlas a divně huhlám.

Celý týden jsem se těšila, že zas v pátek uvidím pana Tvaroha. Nic nebude. Nejspíš. Zítra to asi nestihnu na zkoušku. Škoda.

Psala mi L. Mejl. Myslela jsem, že vymoženosti internetové komunikace definitivně pohřbila, ale udělala mi radost krátkou zprávou. Každý sebemenší záchvěv skutečnosti, že existuje, mě nesmírně těší. strašně mi chybí. Chci se s ní zas brzo sejít, i když teď budu mít trochu kvapnější časy. na ni si ale snad čas udělám...

Čmouk je teď ke mně nějak pozornej. Teda ne, že by se z něj stal slušnej gentleman, ale všímá si mě. Ptal se, jak jsme dopadli na atletice, sednul si ke mě... Že bych mu ten tejden chyběla...? :)

Špatný chvíle

17. května 2011 v 17:38 pokusy o verše;-)
Vlastně původně jsem myslela, že to bude trochu jiný kafe, ale dopadlo to trochu jinak.
Myslet je... no však víme ;-)

Venku padá žlutý listí
a doma časovaný bomby
na střechách to jistí teroristi
a z tebe se stává zombie.

Pes štěká moc hlasitě
a rádio je hluchý
zrcadlo vypadá nadutě
začínáš mluvit s duchy.

Zvony nebijí přesně v celou
v bramborákách je moc brambor
krávy zbytečně hubou melou
a na mozku ti raší nádor.

Noc je moc černá
z pravítka se stává vrah
štětka moc věrná
nedokážeš zamíst prach.

Ve vlastní ledničce
připadáš si jako straka
kudla na poličce
tě nebezpečně láká.

Nevěříš, že by se moh' ještě někdo smát
i čistou pravdu slyšíš lhát
tyhle chvíle jsou tvůj kat
tak přestaň už slzy polykat.

Krátký vlasy, dlouhej rozum ;-)

10. května 2011 v 14:16 každodenní smog
Já nevím, proč mě dneska všechno tak děsně leze krkem. Už od rána. Nejdřív Blondýna s těma jejíma kecama, když jsem se koukala z okna na Čmouka (jak mohla doháje zjistit, koho tam sleduju?? Copak si hraje na agenta FBI??? ) , pak tohle a pak tamto. Pořád kdesi cosi... a ten řetízek...krucinál...jestli zejtra nebude ve sborovně, tak mě asi klepne. Zapomněla jsem ho v šatně, když jsem se převlíkala na tělák a jestli o něj přijdu, tak asi už fakt přestanu nosit ty serepetičky kolem krku ( vzhledem k tomu, že už mi žádná ani nezbyde, tak k tomu budu nucena...:( Už jsem někde potratila jedny překrásný korálky, který se hodily skoro ke všemu a strašlivě mi slušely...:( doháje,já jsem hlava zapomnětlivá!!! ).

Neumim říkat ne. Neumim, a mám pocit, že se to nikdy nenaučim. To mě zatraceně štve. A pak si chci jednou zahrát na lakomou a drsnou a to pak říkám ne v nevhodnou chvíli a nevhodným lidem.

Jsem já to ale trouba, že...

Stalo se vám někdy, že byste někomu dali opsat komplet písemku a pak vám z toho bylo mizerně, protože jste si řekli, že ten člověk si to vlastně vůbec nezaslouží?

Já vážně začínám pochybovat o svojí normálnosti...

Aspoň že na ten svůj sestřih jsem si už zvykla. Když jsem ve čtvrtek přišla od kadeřnice, myslela jsem, že se někam zahrabu a vylezu nejmíň za tři měsíce, než mi to pořádně doroste. Ale byl to jen nezvyk. Teď jsem nadmíru spokojená. Víte jaká je to paráda, nemuset si milionkrát denně česat ty zaknocený dlouhý vlasy, po umytí schnou jen chvilku...
no už radši mlčim nebo si budete ještě myslet, že jste se dostali na reklamní stránku krátkých vlasů ;-)

Znáte to pořekadlo: "Dlouhý vlasy, krátký rozum."
Myslíte,že by to mohlo fungovat i opačně? "Krátký vlasy, dlouhý rozum." ??? Z takovýho menšího kouzla bych měla strašlivou radost, ale nevim no. Zatim se to neprojevuje...:(

Úsměv, prosím!

1. května 2011 v 19:02 pokusy o verše;-)
Zhlížíš se v poslední kapce nedopitého vína
zbytky hvězdného prachu padají ti do klína
beznaděj ti hlavu nelítostně stíná
posměšně se směje gilotina.

Ale věru
je i jiného směru
zapomenout na pověru
a dobře mířit každou střelu.

Možná, že se cítíš na dně
ale vyplout jde vždycky ladně
i když si připadáš vadně
na svět je lepší koukat kladně.

Někdy už to tak bývá
že úsměv slzy smývá
a i když se stmívá
naděje ještě pořád zbývá.